To jsem z toho bazén!

  • 21. 05. 2020
To jsem z toho bazén!

Člověk může přijít o schopnosti se rozhodovat: nemocí, úrazem, psychickým onemocněním, stářím. Někteří lidé potřebují pomoc při rozhodování z důvodu svého postižení v duševní oblasti. V minulosti byli v takové situaci svéprávnosti zbavováni, bylo to poměrně jednoduché, a opanovalo to praxi. Dnes nelze lidi svéprávnosti zbavit, lze je ale omezit. A to často tak invazivně, že to prakticky znamená zbavení. Klíčová je role soudů a veřejné objednávky, kterou mají od společnosti. Člověk pak může být vydaný všanc opatrovníkovi, či už veřejnému, tj. obci, nebo soukromé osobě. Příklady ze života jsou nezřídka znepokojující.

Ve spolupráci se Studiem Družina jsme natočili video, hraný sociální experiment, s názvem "To jsem z toho bazén!“ https://1url.cz/HMyrz (Praha, krytý bazén Zelený pruh).

 

Absurdně jsme zmenšili prostor plaveckého bazénu a sledovali, jak budou lidé na omezení reagovat. Snažíme se srozumitelným a atraktivním způsobem upozornit na to, že je v České republice omezeno ve svéprávnosti více než 37 tisíc lidí. Že problematika se týká každého z nás a že kolem tématu existuje spousta předsudků a zažitých procesů, které nejsou v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením. Snažíme se o to, aby lidé měli co největší prostor pro rozhodování, aby pro toto rozhodování měli podporu, kterou potřebují a aby jejich podpůrci konali v souladu s jejich vůlí.

 

Jaké je řešení? V QUIP-u jsme přesvědčeni o tom, že místo omezování je lepší podporovat při rozhodování. Klíčem řešení na individuální úrovni je maximální úsilí při zjišťování vůle člověka. Podporu při rozhodování člověku, který to potřebuje, mají poskytovat lidé, kterým věří (jeho kruhy podpory), a ti musí respektovat jeho preference, přání a až v případě nutnosti je vyvažovat objektivně důležitými potřebami. Ty ale nesmí být v přímém konfliktu s preferencemi člověka, kterému poskytují podporu. Nerozhodovat za, ale pomoct někomu se rozhodnout tak, aby ho následky rozhodnutí neúměrně neohrožovaly.

 

Mgr. Xénia Paličková Křížová