Světový den připomenutí násilí na starých lidech 2016

  • 15. 06. 2016
Světový den připomenutí násilí na starých lidech 2016
Policie v roce 2015 zasahovala u 44 případů týrání starých lidí v domácnostech jejich dětí, vnoučat nebo partnerů. Na anonymní lince Senior telefon přibývají 1 - 2 případy denně, vloni jich bylo 475.

Policie v roce 2015 zasahovala u 44 případů týrání starých lidí v domácnostech jejich dětí, vnoučat nebo partnerů. Na anonymní lince Senior telefon přibývají 1 - 2 případy denně, vloni jich bylo 475.

Mezigenerační
Marie (78) bydlí se synem svého bratrance. Vzala ho k sobě, protože byla úplně sama a bála se samoty. Proto na něj přepsala dům, kde jí zůstalo pouze věcné břemeno v podobě práva na dožití v nemovitosti. Syn bratrance a jeho přítelkyně Marii chtějí dostat z domu. Popisuje, jak jí ubližovali chemickými prostředky. Marie byla dvakrát hospitalizovaná. Situace trvá několik let.

Josef žije ve společné domácnosti s jednou z dcer a jejím druhem. Oba jsou na Josefa hrubí, jednou došlo i k fyzickému napadení. Josef se ptá, jak se dá zařídit, aby se mohl odstěhovat do nějakého domova pro seniory. Chceme mu předat kontakty, Josef si je ale nemůže poznamenat, protože mu dcera sebrala lampičku a on je ve svém pokoji po tmě. Navrhujeme, ať zavolá ráno, až bude světlo, Josef se ale už neozývá.

Jarmile je 75 let. Nedávno jí zemřel manžel, se kterým byla přes 50 let. Teď žije ve společné domácnosti s jednou z dcer a jejím manželem. Oba nadužívají alkohol a jsou na ni psychicky hrubí, už došlo i na fyzické násilí. Jarmila už nechce dál žít. Vůbec si s celou situací neví rady.

Telefonuje Jaromír, který se dlouho staral o velké hospodářství. To pak odkázal vnukovi a synovi, na statku bydlí dále. Syn ho omezuje v pohybu a žádá po něm stále více peněz za energie. Ostatní děti Jaromíra podporují, syn jim však zakázal vstup na statek. Klientovi se o tom těžce mluví, cítí to jako velkou ostudu.

Partnerské
Na Senior telefon se obrátil vnuk se svou babičkou. Ta zažívá násilí v partnerském vztahu. Opakuje se koloběh, kdy babičku nechá její přítel, aby se k němu nastěhovala. Potom počká, až přinese důchod.  Pošťačce namluvil, že babička je duševně nemocná a peníze pálí, ať je dává raději jemu a tak se také děje. Když dostane peníze, tak ji zpravidla z bytu vyhodí.

Hana (68) chce vědět, kam se obrátit, když ji manžel nadává, bije obuškem. Byt, ve kterém spolu žijí, je její, Hana ale chce odejít, zdraví je jí přednější a už situaci nemůže snášet. Náhle někdo přichází, Hana se rychle loučí.

Svědci týrání
Jana ví o domácím násilí, které páchá jeden muž ve vesnici, kde Jana žije. Je to myslivec a opilec. Jeho žena má zdravotní potíže, je zanedbaná, údajně se může jenom plazit po pokoji. Jana se bojí situaci řešit, protože by se muž mohl mstít, odmítá i informovat soc. odbor. Upozorňujeme ji na možnost anonymního hlášení a na to, že má oznamovací povinnost – Jana se však loučí.

Martina volá kvůli své mamince – ta je bratrem a jeho ženou týraná, pár na ni pobírá dávky, opíjí ji alkoholem a izolují ji. V domácnosti byla mnohokrát policie, ale maminka týrání vždy popře nebo stáhne obvinění. Martinu informujeme, že podle paragrafu 199 trestního zákoníku ve věci týrání osob ve společné domácnosti už není potřeba souhlasu oběti. Po poradě s operátory Senior telefonu bude Martina řešit situaci ve spolupráci s praktickým lékařem, který do domácnosti zajde spolu s ní.

Petr nás kontaktuje kvůli své mamince, která žije s jeho sestrou. Petr delší dobu pozoruje, že jeho sestra maminku psychicky, ekonomicky a fyzicky týrá – nadává jí, nedává jí najíst, zamyká před ní lednici, vydává jí velmi omezené množství financí. Petr bydlí asi 100 kilometrů od nich a je bezradný - maminka o této situaci vůbec nechce mluvit. Byla nedávno hospitalizovaná kvůli podvýživě, lékařům tvrdí, že jí dostatečně.

Samota, sociální vyloučení
Helenina babička (89) je bez peněz, u Heleny ale nemůže zůstat trvale žít, Helena je sama v invalidním důchodě a má dvě děti. V rodině není nikdo, u koho by paní mohla zůstat. Informujeme Helenu o azylových domech a krizovém centru, Helena se obává, že tam babička nepůjde. Nestihneme předat potřebné kontakty – Helena křičí, že babička utíká, a zavěšuje.

Alena (73) se svěřuje s tím, že o ni nejeví zájem ani jedno z jejích pěti dětí. Stále opakuje, že se velmi stydí za to, co se jí děje a zmiňuje, že už by tu nechtěla být. Operátorky se ptá, kdy bude na lince zase k zastižení. Vysvětlujeme Aleně princip anonymity linky. Alena se loučí a pláče.