Rozhovor s Lenkou Studničnou Škorničkovou

Rozhovor se zpěvačkou Lenkou Studničnou Škorničkovou, který jsme dělali pro pro Hudební knihovnu, která podporuje naše projekty.

HK: Jste operní a koncertní pěvkyně s bohatou praxí na našich i zahraničních jevištích a nyní již také s dlouholetou pedagogickou praxí. Co pro Vás zpěv znamená?

Lenka Studničná Škorničková: Zpěv není jen profese, spíš způsob života. Dokonce bych řekla, že je to pro mě takový šťastný proces životního objevování a sebepoznávání. A sdílení. Čím déle zpívám, tím víc mě to naplňuje.

HK: Vy jste během své kariéry účinkovala po boku mnoha špičkových hudebních osobností. Které spolupráce si nejvíce ceníte?

Lenka: Nejšťastnější spolupráce je vždycky s těmi, kteří svou práci dělají s láskou a pokorou. Uvědomuji si, že to zní jako trapné klišé, ale vím, co říkám. Každý se přece dobře cítí v prostředí, kde může být sám sebou a ještě z toho mít radost. A když jste ve společnosti kolegů, kteří svou práci umí a jsou moudří, takže se navzájem ctí, podporují a inspirují, tak je to vždycky šťastný čas a má to smysl.

HK: Život operní či koncertní pěvkyně musí být jistě zajímavý a plný zážitků. Na co nejraději vzpomínáte?

Lenka: Tedy nuda to rozhodně nikdy nebyla, to je pravda. Ale nikterak překvapivě, nejvíce v paměti utkví chvíle, které nastaly nečekaně - a o to byly krásnější.

HK: Například?

Lenka: Například když jsem svým zpěvem dojala naši jinak opravdu velmi kritickou maminku!
Nebo když mě kdysi při nádherném sóle Christe eleison v Mozartově Mši c-moll oslnil zlatý proud slunce, který právě v tu chvíli prošel chrámovou rosettou přímo ke mně.
Ovšem hluboce jímavé chvíle zažívám pokaždé, podaří-li se to úžasné hudební propojení, absolutní sdílení téhož prožitku, kdy nastane těžko popsatelný stav, jakýsi láskyplný dialog, a to vše s lidmi, které někdy ani neznáte a kteří v tom okamžiku sedí i několik metrů daleko. Je to ohromující a mimořádně povznášející vzájemné splynutí. Až jednou se zpíváním skončím, nic mi nebude chybět víc než právě tohle.

HK: A poslední otázka. Budete účinkovat na charitativním koncertě na podporu projektů pro neslyšící děti. Jak vnímáte svět neslyšících, když Vy sama žijete obklopena hudbou?

Lenka: Máte pravdu, jsem obklopena tolika zvuky, že před nimi často až utíkám. Můj devítiletý syn za mnou nedávno přišel, že mi pustí písničky, aby se mi dobře vařila večeře, a velmi ho překvapilo, když jsem to odmítla se slovy, že by mě nejvíc potěšilo chvíli ticho. Ale popravdě řečeno, ten svět stálého ticha, ve kterém žijí neslyšící, si představit vůbec nedokážu. Přála bych všem mít možnost naslouchat nejen hudbě, ale všemu, po čem sami touží, třeba šumění stromů ve větru, dětskému vyprávění... Bohužel, mnohdy tomu nenasloucháme ani my, kteří tu možnost máme.