Praha snů – Praha bezbariérová

Praha snů je film Erika Čipery na téma, jak se cestuje veřejnou dopravou vozíčkářům, seniorům, ženám s kočárkem. Film se promítal 6. 3 2014 v BIO OKO v Praze-Holešovicích. Po filmu následovala debata, které se účastnili primátor hl. m. Prahy Tomáš Hudeček, radní hl. m. Prahy ing. Jiří Pařízek, poslankyně a starostka Jana Černochová, zastupitel Ondřej Mirovský, moderovala Alice Němcová Tejkalová. Organizátorem akce byla o.p.s. Asistence, jejímž hlavním cílem je odstranění vnějších i vnitřních bariér a která se významným způsobem zasazuje o Prahu bez bariér.

Praha snů je film Erika Čipery na téma, jak se cestuje veřejnou dopravou vozíčkářům, seniorům, ženám s kočárkem. Film se promítal 6. 3 2014 v BIO OKO v Praze-Holešovicích. Po filmu následovala debata, které se účastnili primátor hl. m. Prahy Tomáš Hudeček, radní hl. m. Prahy ing. Jiří Pařízek, poslankyně a starostka Jana Černochová, zastupitel Ondřej Mirovský, moderovala Alice Němcová Tejkalová. Organizátorem akce byla o.p.s. Asistence, jejímž hlavním cílem je odstranění vnějších i vnitřních bariér a která se významným způsobem zasazuje o Prahu bez bariér.

Praha plná nástrah

Pro zdravé lidi s dobrou fyzickou kondicí je příjemné a pohodlné cestovat v Praze veřejnou dopravou. Jiná situace nastává, pokud je někdo pohybově omezený, pohybuje se pomocí vozíku nebo pokud někdo cestuje s kočárkem. Pro tyto lidi se stává cestování po Praze dobrodružstvím plným nástrah a překážek, které je třeba překonat. Pevná schodiště, zastávky bez ostrůvků, tramvaje a autobusy bez plošiny, stanice metra bez výtahu…, to jsou pouze některé z překážek, které musí lidé s omezenou pohyblivostí, zdravotním postižením i matky s kočárkem denně překonávat. Vyšší obrubník na chodníku se pro vozíčkáře stává nepřekonatelnou překážkou a je tedy třeba hledat přechod, kde není vysoký obrubník nebo podchod, který není vybaven pouze pevným schodištěm. Centrum Prahy je pro vozíčkáře obtížně dostupné. Stanice metra Národní třída, vybavená výtahem, je uzavřená, počet nízkopodlažních tramvají zůstal stejný a ani nebyla provedena přestavba stanic tramvají v okolí Národní třídy. Stanice metra Můstek není uzpůsobená pro vozíčkáře, a pokud chtějí nastoupit nebo vystoupit na tramvajové stanici Lazarská směrem na Václavské náměstí, mají prostě smůlu. Stanice Lazarská je bez ostrůvku, vystupuje se do silnice, tato stanice neumožňuje vozíčkářům ani využít nízkopodlažní tramvaje. Senioři a matky s kočárky mohou v této stanici využít nízkopodlažní tramvaje s obtížemi. Stejná situace je v Holešovicích, kdy po rozsáhlých rekonstrukcích zůstávají tramvajové stanice nadále bariérové, tj. s výstupem do silnice. Například stanice tramvaje U Průhonu, Dělnická je pro vozíčkáře nedostupná, neumožňuje jim ani využít nízkopodlažní tramvaje. O mnoho lépe se necestuje ani v okolí stanice metra Staroměstská. Podobných míst je v Praze mnoho. Zdravotně postižení lidé zažívají při cestování Prahou také různá nečekaná dobrodružství, která přináší např. rozbitý výtah v metru a následná cesta nákladním výtahem.

Bariéry ztrpčují život zdravotně postiženým, seniorům i matkám s kočárkem

Ne každý zdravotně postižený, senior nebo matka s kočárkem má možnost cestovat autem. V Praze je necelých 40 % nízkopodlažních tramvají, přibližně stejný počet bezbariérových stanic tramvají, 65 % nízkopodlažních autobusů. Výtah je pouze v některých stanicích metra. Cestování po Praze znamená mnohdy pro vozíčkáře, lidi s omezenou pohyblivostí i matky s kočárkem mnohé okliky, čekání na nízkopodlažní spoje, fronty u výtahů. To vše zdržuje a ztrpčuje život. Lidé s omezením pohybu a matky s kočárkem musí mnohdy prokázat sílu svalů, např. při přechodu ulice, nástupu do tramvaje z obtížně přístupných stanic. Cesta vlakem je pro tyto lidi dobrodružstvím, nejen při nástupu do vlaku, ne všechny vlaky jsou nízkopodlažní. Dobrodružstvím je i cesta na nástupiště, která obvykle mívají pouze pevné schodiště. Tito lidé mnohdy musí také žádat druhé lidi o pomoc, např. při nástupu a výstupu z tramvaje, autobusu, což snižuje jejich sebedůvěru, je to pro ně ponižující. Přivítali by samostatnost, nemuset při cestování překonávat bariéry nebo alespoň ochotu druhých. Místo toho se mnohdy dočkají pouze útrpných pohledů a neochoty.

Pokud chtějí vozíčkáři nebo lidé s omezením pohybu cestovat nočními spoji, mnohdy mají smůlu. Noční tramvaje i autobusy jsou většinou bariérové, tj. nemají plošinu. Zřejmě se zapomnělo, že i tito lidé chtějí žít plnohodnotný život.

Co vyplynulo z debaty s politiky, aneb dočkáme se Prahy bez bariér?

Prahy bez bariér se máme dočkat v roce 2025, není to však jisté. Praha je projektovaná především pro automobilovou dopravu a také pro lidi bez jakéhokoli pohybového omezení. Na zdravotně postižené, seniory, matky s kočárkem se zapomnělo. I tito lidé chtějí žít plnohodnotný život a nebýt omezeni pouze na pohyb v blízkém okolí, případně mít možnost vše sledovat pouze prostřednictvím televize a internetu, nechávat si donášet nákupy domů apod. Odstranění bariér brání nedostatek peněz i zdlouhavá administrativa, tzv. „úřednický šiml“. V nejbližší době mají být stanice metra Můstek, I. P. Pavlova, Anděl přístupné vozíčkářům.

Jestli se dočkáme Prahy bez bariér, záleží na nás. Potřebu bezbariérové Prahy je třeba politikům neustále připomínat. Zájem na tom, aby Praha byla bez bariér má většina lidí, přibývá seniorů, mnozí lidé mají zdravotní postižení a mnoho mladých lidí a lidí ve středním věku cestuje s kočárkem. Tito lidé pociťují potřebu Prahy bez bariér na vlastní kůži. Kromě nich jsou zde lidé, kteří sice nemají žádné pohybové omezení ani necestují s kočárkem, kterým však není lhostejný osud a potřeby druhých lidí.