Práce v NFOZP mi přináší radost, dobrou náladu a seberealizaci

Zjistila jsem, že zdravotně postižení jsou úplně stejní jako kdokoliv z nás a našla jsem mezi nimi spoustu inspirace a nových pohledů na život.

Seznamte se s dalšími členy týmu Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Ivana Valentová, Zuzana Buchtelová a Klára Velíšková nám také zodpověděly pár dotazů:

Jaké bylo vaše předchozí zaměstnání a jak jste se dostala k práci v NFOZP?
Ivana: Pracovala jsem ve stavební firmě na pozici asistentky. Do NFOZP jsem se dostala na doporučení kamarádky, která NFOZP zná a věděla, že asistentku (administrativního pracovníka) hledají.
Zuzana: Dříve jsem pracovala ve finančním oddělení, prodávala jsem v Zelené lékárně. K práci mě přivedla kamarádka, která mě oslovila, zda se nechci do tohoto projektu zapojit.
Klára: Řadu let jsem pracovala jako Project managerka v online marketingu. K práci v NFOZP jsem se dostala tak, že už jsem dlouho sledovala FB Srdcerváčů, a jakmile tam byl inzerát, že hledají posilu do týmu, přihlásila jsem se.
Co vám práce v NFOZP přináší?
Ivana: Pokud pominu finance na obživu, tak mi přináší kontakt s mnoha zajímavými lidmi a kolegy.
Zuzana: Práce v NFOZP je různorodá, komunikuji s mnoha lidmi a firmami, mám zpětnou vazbu, naučila jsem se práci s počítačem. Učím se nové věci nad rámec mých pracovních úkolů. Zjistila jsem, že zdravotně postižení jsou úplně stejní jako kdokoliv z nás a našla jsem mezi nimi spoustu inspirace a nových pohledů na život.
Klára: Radost, dobrou náladu a seberealizaci.
Máte nějaké předchozí zkušenosti se zaměstnáváním OZP?
Klára: V předchozím zaměstnání jsem pomáhala s hledáním práce lidem s duševním onemocněním. Bylo to v době, kdy jsem krátce pracovala jako Koordinátorka sociálně rehabilitačního centra.
Pracovala jste již v nějaké jiné neziskovce?
Ivana: Ano, jako asistentka v Denním stacionáři pro mentálně postižené.
Zuzana: V neziskovce jsem nepracovala a zkušenosti se zaměstnáváním OZP nemám žádné.
Klára: Ano - Tanec Praha z.ú., Baobab z.s.
Co je podle vás v této oblasti nejsložitější?
Klára: Zaměstnávání lidí s duševním onemocněním a zaměstnávání lidí s tělesným handicapem.
Co by bylo potřeba změnit?
Klára: Bylo by třeba změnit legislativu a mělo by vzniknout více pracovních míst, která by umožňovala lidem s handicapem pracovat.
Mění se situace k lepšímu?
Klára: Věřím, že ano, ale stále to rozhodně není ideální, všechny změny se implementují velmi pomalu.
Nosíte si práci domů?
Ivana: Ano, nosím, každý den i o víkendu, kontroluji maily a odpovídám na ně a pracuji s objednávkami e-shopu.
Zuzana: Práci si domů nosím, a pokud ne, stejně jsem v myšlenkách často v nadaci.
Klára: Většinou ano, ale nevadí mi to.
Jak se dá skloubit rodinný život s takovouhle prací? Jaký názor má na vaší práci rodina?
Ivana: Člověk si musí stanovit priority a v době volna se věnovat rodině a sobě.
Zuzana: Do práce v nadaci občas zapojuji jak manžela, tak i své dvě dcery a mám od nich plnou podporu a pomoc.
Klára: Práce se dá skloubit dobře, děti nemám, takže času mám celkem dost.
Máte při práci čas i na koníčky? Na jaké?
Ivana: Největší koníček jsou vnoučata a na ně zrovna toho času moc nezbývá.
Zuzana: Na koníčky samozřejmě čas najdu vždy, ať už jsou to domácí mazlíčci (3 psi a nově koťátko), chalupa nebo dobrý film.
Klára: Ano, jelikož pracuji na poloviční úvazek, tak čas na koníčky mám. Hraju šestkový volejbal - Přebor Prahy a v létě soutěž, která se hraje na antuce. Mojí velkou vášní jsou šachy, malba, a poezie.