OTROKOVICKÝ PROJEKT ANEB POMOC DUŠEVNĚ NEMOCNÝM

Vloni, lépe řečeno 1. září 2016 se začal realizovat projekt v městě Otrokovice. Nese název Partnerství pro duševně nemocné na Otrokovicku. Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a rozpočtem České republiky v rámci Operačního programu Zaměstnanost. Město Otrokovice na něj také přispělo. Jeho cílem je nejen vzdělávání sociálních pracovníků, studijní cesty v Nizozemí, ale především vytvořit koncepci komplexního zajištění sociálních i nesociálních služeb zaměřených na osoby duševně nemocné a jejich rodiny a vytvořit tak partnerskou síť sociálních pracovníků a spolupracujících organizací. Projekt by měl skončit 31.8.2018. Jelikož jsem se o projektu chtěla dozvědět více, rozhodla jsem se požádat o rozhovor samotného autora projektu pana Mgr. Josefa Zdražila, který na Otrokovicku vede komunitní plánování.

Vloni, lépe řečeno 1. září 2016 se začal realizovat projekt v městě Otrokovice. Nese název  Partnerství pro duševně nemocné na Otrokovicku.  Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a rozpočtem České republiky v rámci Operačního programu Zaměstnanost. Město Otrokovice na něj také přispělo.  Jeho cílem je nejen vzdělávání sociálních pracovníků, studijní cesty v Nizozemí, ale především vytvořit koncepci komplexního zajištění sociálních i nesociálních služeb zaměřených na osoby duševně nemocné a jejich rodiny a  vytvořit tak partnerskou síť sociálních pracovníků a spolupracujících organizací. Projekt by měl skončit 31.8.2018. Jelikož jsem se o projektu chtěla dozvědět více, rozhodla jsem se požádat o rozhovor samotného autora projektu pana Mgr. Josefa Zdražila, který na Otrokovicku vede komunitní plánování.

Jak a kde vznikla myšlenka napsat projekt PARTNERSTVÍ DUŠEVNĚ NEMOCNÝCH NA OTROKOVICKU?

V Otrokovicích funguje nepřetržitě od roku 2005 proces komunitního plánování sociálních služeb. Několik minulých let jsme se zabývali tématem nedostatečného zapojení lidí s duševním onemocněním do veřejné diskuse. V tom relativně velkém množství zapojených lidí, témat a problémů, kterými se komunitní plánování zabývá, jsme však neměli na téma duševně nemocných čas. Proto jsme se rozhodli, že při vhodné příležitosti napíšeme projekt, ve kterém se zaměříme právě na téma duševně nemocných a služeb pro ně.

Kdo tento projekt napsal a proč?

Protože s tím máme zkušenosti, napsali jsme si projekt na sociálním odboru sami. Obsahovou stránku jsme dohodli s vedoucí odboru a vedoucími oddělení, aby odpovídala potřebám a možnostem sociálních pracovníků města. S kolegyní Alenou Vašků jsme se dohodli na naplánování studijních cest a na zapojení kolegů z Psychiatrické nemocnice Kroměříž a osob s duševním onemocněním. Ostatní už je věcí schopnosti sestavit logický text projektové žádosti, který stručně a věcně popíše, jak budeme postupovat a čeho chceme dosáhnout. A to byla především moje práce.

Co je jeho smyslem?

Projekt má dva hlavní cíle. Prvním cílem je posílit dovednosti sociálních pracovníků města Otrokovice a Napajedla při práci s cílovou skupinou osob s duševním onemocněním. To se děje prostřednictvím realizace vzdělávacích kurzů a přispěly k tomu také studijní cesty do Nizozemí. Druhým cílem je vytvoření Koncepce komplexní sítě služeb pro osoby s duševním onemocněním na Otrokovicku.

Kdo všechno na projektu spolupracuje?

Sestavili jsme partnerství, ve kterém jsou politici, úředníci, poskytovatelé sociálních služeb, lékaři a lidé s duševním onemocněním v rolích zkušenostních expertů a motivátorů. Zapojujeme také členy rodin lidí s duševním onemocněním, protože ti mají také celou řadu informací a podnětů a zároveň také potřebují podporu.

Proč zrovna oblast duševního onemocnění?

Protože to není jednoduché téma. Kdyby to bylo jednoduché, tak zde dávno máme vybudovanou síť služeb, která by podporovala duševně nemocné a jejich rodiny v dostatečné míře. Zatím je to co do rozsahu a pestrosti podpůrných služeb velmi zanedbaná cílová skupina. Zároveň se lidé s duševním onemocněním sami o svá práva nehlásí a do veřejné diskuse nevstupují. Vnímali jsme, že je potřeba je v tomto podpořit.

Z jakého důvodu jsou do projektu zapojení právě duševně nemocní a kolik jich je v týmu?

Při přípravě projektu jsme se dohodli, že vytvářet cokoli pro duševně nemocné bez jejich účasti a přispění by nebylo správné. V současné době máme v týmu dvě kolegyně a jednoho kolegu s osobní zkušeností s těžkou duševní nemocí. Ale to číslo nemusí být konečné. Jedním z vedlejších výsledků projektu by měla být aktivizace lidí se zkušeností s duševní nemocí v tom, aby se podíleli na rozhodování o síti služeb, které jsou pro ně určené.

Co bude výstupem projektu?

Výstupem jsou vzdělanější sociální pracovníci města, protože budeme realizovat celkem 80 hodin vzdělávání. Dalším výstupem bude strategický dokument Koncepce komplexní sítě služeb pro osoby s duševním onemocněním na Otrokovicku. Ten pro nás bude do budoucna návodem na rozvoj služeb. Třetím výstupem je nastavená partnerská spolupráce v regionu, která by nám do budoucna měla pomoci vytvářet a měnit služby a prostředí pro život lidí s duševním onemocněním.

Jakým způsobem budete projekt medializovat a proč?

Osvěta a informovanost veřejnosti i osob s duševním onemocněním jsou podmínkou toho, abychom v blízké budoucnosti mohli měnit síť zdravotních, sociálních a návazných služeb v regionu. Rádi bychom v Otrokovických novinách a na webu města téma duševně nemocných a služeb na ně zaměřených vysvětlovali a propagovali. Rádi bychom upozornili na to, že duševní onemocnění se může dotknout každé rodiny, vždyť některé světové agentury uvádí až 10% nemocných v populaci, ale i kdybychom se drželi mnohem konzervativnějších 2 – 3%, tak je to několik set lidí v našem regionu, kteří mají zkušenost s těžkým duševním onemocněním. Když k tomu přidáte rodinné příslušníky, sousedy, kolegy v zaměstnání, spolužáky a kamarády, dá se říci, že každý z nás může mít někoho blízkého, kdo je nemocný. A přece je normální pro své blízké chtít co možná nejlepší služby, které jim pomohou nemoc zvládnout. Na to, jak velkého množství lidí se téma psychických nemocí může týkat, je pravdivých a emocemi nedeformovaných informací v médiích málo. Faktem ale je, že projekt k tomu může pouze přispět, protože naše kapacity nejsou nekonečné. Komunita kolem lidí s duševním onemocněním by se měla emancipovat a o veřejnou diskusi se starat sama.

Odkud čerpáte zkušenosti?

Do projektu jsme zapojili kolegyni Alenu Vašků, která spolupracuje s rožnovskou organizací Iskérka a již dříve vedla projekty zaměřené na cílovou skupinu lidí s duševním onemocněním. Díky jejím dlouholetým pracovním kontaktům s odborníky v Nizozemí jsme zorganizovali studijní cesty pro 24 lidí z našeho regionu.

Co Vás nejvíce oslovilo na studijní cestě v Nizozemí v rámci tohoto projektu?

Zajímavých myšlenek, tipů a informací by bylo na několik stránek, pokud bych to uměl zestručnit. Nejvíce mě zaujalo zapojení zkušenostních expertů do přímé práce s klienty služeb. Nemůže to dělat každý, ale má to ohromné výsledky. Dále pak z hlediska systému fungování sítě sociálních služeb je zajímavé to, že město má své sociální pracovníky, kteří provedou sociální šetření a dohodnou potřebnou sociální službu nebo více služeb podle potřeb klienta. V ČR je systém takový, že velká část klientů si sama volí sociální služby, které provádí sociální šetření a uzavírají smlouvu o poskytování služby. Stává se, že ke klientovi pak chodí několik sociálních pracovníků z více služeb, kteří o sobě navzájem nevědí a nemohou koordinovat sociální práci. Služby u nás jsou tak, podle mého názoru, mnohem méně efektivní. Zároveň je v Nizozemsku výrazně nižší rozsah administrativy spojené se samotným výkonem sociální služby. Není třeba vykazovat každý telefonát nebo rozhovor, zaznamenává se jen to podstatné. Sociální pracovníci tak mají mnohem více času na práci s klienty.

Kdo se studijních cest  v Nizozemí zúčastnil?

Do Nizozemska jeli sociální pracovníci města Otrokovice, starostové obcí z regionu, zástupci poskytovatelů sociálních služeb a jedna zástupkyně cílové skupiny.  Ve dvou skupinách jelo vždy 12 osob.

Jaký to mělo smysl?

Jednou vidět je lepší než si o tom stokrát přečíst. Změny, které potřebujeme v naší síti služeb a v práci s osobami s duševním onemocněním udělat, se musí nejprve odehrát v myslích lidí, kteří jsou do systému zapojení. Když se potkáte s člověkem, který pomohl desítkám či stovkám duševně nemocných lidí vyrovnat se s jejich nemocí a naučit se znovu žít nemoci navzdory, udělá to na vás dojem. Když vám tento člověk řekne, že je sám nemocný, tak ho musíte obdivovat. Na každém kroku jsme se setkávali s pozitivními příklady toho, že i lidé s duševním onemocněním mohou být pro společnost užiteční, pokud se jim poskytne příležitost, zázemí, vzdělání a hlavně pokud se jim dá důvěra.

Kde jste získali kontakt právě do Nizozemí?

Od Aleny Vašků, která je členkou realizačního týmu. Je organizačně velmi zdatná, spolu s kolegy v Nizozemsku pro nás připravila velmi intenzivní pracovní program, sdělila nám mnoho souvislostí, poskytla srovnání s praxí v ČR a nedala nám vydechnout. Stihli jsme vše, co jsme měli naplánované a všichni jsme odjížděli nabití informacemi. Pro mě osobně to je již třetí projekt, ve kterém s Alenou spolupracuji, proto jsem věděl, co nás čeká. Některé kolegyně i kolegové byli její energičností a rozsahem informací překvapení. Velmi pozitivně to komentovali a oceňovali.

 

Dana Mičolová