Očima náměstka Psychiatrické nemocnice OPAVA

MUDr. Mgr. David Besta vystudoval gymnázium Mikuláše Koperníka v Bílovci, poté absolvoval LF UP Olomouc, obor všeobecné lékařství. Po promoci nastoupil jako sekundární lékař do Psychiatrické nemocnice v Opavě. Po složení specializované způsobilosti v oboru psychiatrie si dodělal nástavbovou atestaci v oboru gerontopsychiatrie a na gerontopsychiatrickém primariátě pracoval. Při zaměstnání vystudoval obor management a ekonomika zdravotnictví na Fakultě zdravotnických věd v Olomouci. V roce 2012 se stal primářem psychiatrického oddělení MN v Ostravě, kde rovněž vedl Protialkoholní záchytnou stanici. Od roku 2015 pracuje jako náměstek ředitele pro léčebně preventivní péči v PN Opava. Času má málo, ale rád s rodinou poznává krásy naší země i zahraničí Aktivně se věnuje nohejbalu, tenisu, vodáctví a v zimě lyžuje převážně na sjezdových lyžích, ale i běžkách.

Jak vnímáte strategii reformy psychiatrické péče?

Strategii reformy psychiatrické péče vnímám jako šanci zkvalitnit a zmodernizovat péči o duševně nemocné v ČR. Reforma je ambiciózní, naštěstí již v některých jejích částech začala implementace a uvádění do praxe. Jako problém vidím kvalitní, odborně vzdělané a zapálené lidi, kteří by se chtěli této problematice věnovat a pak rovněž způsob financování celého projektu po vyčerpání zdrojů z fondů.

Jaký máte pohled na zaměstnávání osob s psychickými problémy?

Je nutné určit s jakou diagnózou a s jakým průběhem dané psychiatrické onemocnění jedince diskriminuje. Osobně si myslím, že možnost zaměstnání by mělo být pro všechny lidi stejné, nicméně je fakt, že například člověk závislý na alkoholu by neměl být řidičem z povolání. Zde vidím platformu pro sociální práci, kdy by měly vznikat chráněné dílny nebo nácviková pracoviště, kde by si pacienti mohli ověřit a nacvičit jakou zátěž jsou schopni zvládnout, a pak se znovu zapojit do běžného sociálního a pracovního života.

Co říkáte na medializaci takto postižených i psychiatrických nemocnic?

Psychiatričtí pacienti, psychiatrické nemocnice i psychiatrie jako taková je vděčné téma pro média všeho druhu. My všichni bychom se měli ale snažit o to, aby celkový výstup a informování veřejnosti o této problematice mělo příznivé vyznění, aby se nezveřejňovaly jen causy bulvárního charakteru, ale aby se informovalo i o tom, co všechno pro naše klienty každodenně děláme.

Jak vnímáte práci neziskových organizací zabývajících se následnou péčí o psychicky nemocné?

Následná péče je statusem dřívějších psychiatrických léčeben, nyní nemocnic. Úloha neziskových organizací je bezesporu důležitá v okamžiku propuštění z lůžkového zařízení. Její význam vidím v tom, že konkrétním jedincům umožní svou činností postupné začlenění se zpět do společnosti, umožní sociální kontakty, najde nejdříve chráněné bydlení a chráněné dílny, kde se obnoví běžné návyky a bude jakýmsi průvodcem dalším životem, pokud to klient bude potřebovat. Každý jedinec má individuální potřeby, někdo potřebuje jen jak se říká nakopnout, někteří budou vyžadovat tuto formy péče delší čas, někdo trvale – podle tíže a průběhu onemocnění.

Jakou máte vizi spolupráce s těmito organizacemi?

Spolupráce s neziskovými organizacemi i sociálními službami má v naší nemocnici již dlouhou tradici. Pokud to je možné, protože i kapacity sociálních služeb nejsou nafukovací, tak se snažíme propouštět naše pacienty tak, aby ti, kteří to potřebují, měli péči i v normálním životě.

Jak je Vaše nemocnice zapojena do strategie reformy psych. péče?

Naše nemocnice má být jeden ze 4 pilířů reformy. Dalšími pilíři jsou psychiatrické ambulance, kde se plánují tzv. rozšířené ambulance, pak psychiatrická oddělení nemocnic okresního typu a posledním a pilířem by měla být nově vzniklá Centra duševního zdraví (CDZ). Tento pilíř je koncipován jako přechod mezi intramurální a extramurální péči a bude zde pracovat multidisciplinární tým, který se skládá z lékaře – psychiatra, psychologa, psychiatrických sester, peer konzultanta i sociálních pracovníků, kteří se budou o pacienta starat co nejblíže jeho přirozenému sociálnímu prostředí. O otevření CDZ usiluje i PN Opava.

Co víte o tzv. PEER pracovnících, tzv. Radě uživatelů a tzv. KURZU RECOVERY neboli KURZU UZDRAV SE SÁM?

V PN Opava peer konzultant již pracuje. Myslím si, že je to krok správným směrem. Pokud je nemoc v remisi a zátěž, která je bezesporu v práci s lidmi vysoká, zvládá bez problémů, je pro oddělení i samotnou nemocnici přínosem. Osobní skutečnost je nepřenositelná, s pacienty naváže snadněji kontakt, může být nápomocen v procesu uzdravení a v získání nosognose – náhledu na onemocnění. Kurs Recovery je určitě jednou z cest, jak k úzdravě dojít. Myslím si ale, že každý člověk by si cestu měl najít sám a my všichni bychom mu měli ukázat pouze směr, cesta je na něm.

Co byste změnil v systému péče o duševně nemocné?

Změna systému je nastavena Reformou psychiatrické péče. Teď nemá smysl uvažovat o něčem jiném, ale pokusit se uvést v praxi to, na čem se odborníci shodli. Určitě se v budoucnosti objeví i nové metody a poznatky, ty se pak dají do systému dopracovat.

Co byste čtenářům sdělil o nedávno proběhlé akci Bazar v nemocnici OPAVA i s plány do budoucna?

Myslím si, že Bazárek byla podařená akce, kde se mohli mezi sebou poznat jednotliví zainteresovaní – tzn. jak zdravotníci, tak neziskové a pomáhající organizace. Do budoucna si přeju, aby spolupráce byla utužována a prohlubována, aby naši pacienti měli kvalitní a dostupnou péči nejenom za hospitalizace v PNO, ale i po propuštění tak, aby k úzdravě došlo co nejrychleji a aby úzdrava byla co možná nejdelší.

Dana Mičolová