Nejsem odkázaný na pomoc druhých, ale sám se snažím, co to jde, druhým pomáhat.

Osmatřicetiletý Radim bydlí v menší vesnici nedaleko města Vsetín. Je velmi pracovitý, kamarádský a dobrosrdečný. Rád naslouchá ostatním a pomáhá jim. Díky svému onemocnění schizofrenií si prožil nelehký život, který mu otevřel cestu jiným směrem.

Osmatřicetiletý Radim bydlí v menší vesnici nedaleko města Vsetín. Je velmi pracovitý,  kamarádský a  dobrosrdečný. Rád naslouchá ostatním a pomáhá jim. Díky svému onemocnění schizofrenií si prožil nelehký život, který mu otevřel cestu jiným směrem. Nejen že v neziskové organizaci o. p. s. Iskérka (Rožnov pod Radhoštěm) pracuje na malinký úvazek v tzv. Radě uživatelů, ale je také aktivně zapojen do tříletého mezinárodního projektu „S uživateli sociálních služeb a nizozemskou expertízou k systémovým změnám“ s organizací Stichting De Boei, která sídlí v pátém největším městě v Nizozemí – Eindhovenu. Musím se také přiznat, že je to můj dobrý kamarád, se kterým máme vzájemnou podporu a pomoc jeden druhému. Tohoto člověka si velmi vážím za to, jaký je. Sami se začtěte do rozhovoru, který jsem s ním uskutečnila.

1) Můžete nám sdělit kdy a jakým způsobem jste onemocněl?

Menší psychické problémy jsem měl už v 16 letech. Nikdy jsem netrpěl hlasy ani halucinacemi. Měl jsem jen bludy. Myslel jsem si, že ochlupení u mužů roste díky sebeuspokojování. Nyní již vím, že je to nesmysl. Dle mého názoru to byl těžký hřích a tak jsem se snažil přemáhat (tato etapa trvala asi 5 let od 16- 21 let). Kdybych neměl tyto problémy, tak soudím, že bych byl v psychické pohodě i dnes. Spouštěčem k mé nemoci bylo cvičení oční jógy. Zpočátku jsem cvičil jen pár minut denně. Později už 2-3hodiny. Tak jsem docílil toho, že jsem si poškodil nervy a byl jsem stále zoufalejší. Když jsem měl asi 21 let, neměl jsem už žádné bludy, hlasy ani halucinace, ale velké bolesti hlavy a citovou otupělost. To byla cesta k mé první hospitalizaci v PL Opava, kde mně byla diagnostikována schizofrenie.

2) Jak se Vaše nemoc začala projevovat?

Jak jsem už uvedl výše – bolestmi hlavy, depresemi, zoufalstvím. Začal jsem mít také úzkosti, takže jsem se vyhýbal styku s lidmi i s kamarády.

3) Jak vnímáte postoj širší veřejnosti k lidem s duševním onemocněním?

Mnohé se už zlepšilo. Nadále však trvá stigmatizace od veřejnosti (horší je však sebestigmatizace těchto lidí). Veřejnost o této problematice moc neví. Mnozí ještě slučují lidi s duševním onemocněním s mentálně postiženými, považují je za příživníky apod.

4) Co Vám nejvíce pomáhá ke zlepšení Vašeho zdravotního stavu?

Bude to znít asi jako klišé, ale jsou to léky a styk s lidmi (jak s duševně nemocnými, tak se zdravými). Také je to jakákoliv práce – hlavně mně pomáhá práce fyzická, člověk si při ní pročistí hlavu a psychicky si při ní odpočine.

5) Můžete nám sdělit, jak jste se dostal do o. p. s. Iskérka z Rožnova pod Radhoštěm a co Vám tam nejvíce pomáhá?

O Iskérce jsem věděl už dříve, ale styděl jsem do ní přijít. Až na popud paní Vlasty, která kamarádí s moji matkou, jsem se zde v zimě roku 2010 ukázal. Pomoc – hlavně podpůrně  psychická. Většina pracovníků a klientů v Iskérce je rozumná, takže je s nimi radost spolupracovat a nebojím se říci, že i v samotné organizaci jsem si našel řadu přátel a kamarádů.

6) Jste zapojen do mezinárodního projektu "S uživateli sociálních služeb a nizozemskou expertízou k systémovým změnám". Co Vás na tomto projektu nejvíce baví? Co se změnilo ve Vašem životě díky tomuto zapojení?

Pracuji rád v takovém skvělém týmu, jaký zde je. Rád bych přispěl alespoň svou troškou do mlýna, aby se věci pohnuly vpřed. Destigmatizace, pomoc duševně nemocným lidem, rozdávat dobrou náladu, to všechno jsou jedny z mála věcí, které se snažím předávat dál. Lhal bych, kdybych řekl, že mě nezajímá i určitá finanční pomoc, která nám z tohoto projektu plyne.

7) Pracujete v o. p. s. Iskérka v tzv. Radě uživatelů. Mohl byste nám přiblížit Vaší práci?

V Radě uživatelů pracuji již třetím rokem. Podílím se na různorodé práci – výroba letáků, informace klientům, direktivyod vedení. Je to kreativní práce. Plánujeme zde například různé kulturní, společenské, sportovní akce, kterých se zúčastňují sami klienti Iskérky.

8) Co Vás nejvíce oslovilo na  mezinárodních pracovních stážích v nizozemském Eindhovenu, kterých jste se v rámci tohoto projektu již 2krát zúčastnil?

Je to asi o úplně jiném přístupu člověka k člověku. Lidé v Nizozemí jsou většinou dobře naladěni, usmívají se a přenášejí dobrou náladu na druhé. V Holandsku již mají pevný, flexibilní systém podpory lidí s duševní nemocí. Lidé s duševní nemocí jsou zde zaměstnáni nejen formálně, ale jako plnohodnotní lidé srovnatelní s ostatními. Pracují na různých pozicích, např. jako dělníci, účetní, až po vysoké manažerské posty. Kdyby se podařilo alespoň částečně přenést jejich know-how k nám do ČR, bylo by to skvělé.

9) Co jste vystudoval? Pracoval jste někdy? O jakou práci šlo?

Mám vystudované gymnázium završené maturitní zkouškou a nedokončené vysokoškolské studium. Pracoval jsem většinou jen jako brigádník – v zemědělství jako sběrač meruněk, pomocný dělník, plavčík. Také jsem pracoval pro jeden rockový magazín.

10) Chtěl byste někde pracovat a jakou práci byste měl největší zájem?

Protože jsem studoval historii, rád bych dělal v nějakých podobných typech práce. Například by mně bavila práce prodavače v knihkupectví, antikvariátu aj. Také jsem uvažoval o práci archeologa či archiváře.

11) Jak vnímá Vaše blízké okolí změnu ve zlepšení Vašeho zdravotního stavu?

Mají ze mě radost. Nejsem odkázaný na pomoc druhých, ale sám se snažím, co to jde, druhým pomáhat.

12) Co byste poradil dalším lidem s duševním onemocněním, kteří zatím s touto nemocí stále bojují?

Ať více navštěvují centra, která se specializují na pomoc, podporu takových lidí.

13) Jaké jsou Vaše zájmy a koníčky?

Mám rád historii, literaturu faktu (zejména keltská historie). Poslouchám rockovou hudbu a také občas sportuji (dnes už spíše pasivně jako divák).