Ne vždy a ne všude je dobrovolnictví vítáno

Přinášíme krátký článek o zkušenostech dobrovolníků v Plzni, kde se pan Petr Procházka snažil zřídit oddíl Malého zálesáka. Jaké zkušenosti máte s podobnými aktivitami vy?

Jak začala Vaše práce s dětmi a jak dlouho se jí věnujete ?
Volnočasové činnosti se já osobně věnuji od roku 1990, založili jsme v Praze dětský turistický oddíl a následně i vlastní sdružení. Naši činnost jsme postupně rozšiřovali, na základně získaných zázemí jsme nabízeli aktivity nejen dětem a mládeži, ale i dospělým, lidem důchodového věku a také maminkám s děti do šesti let. Mimo jiné jsem vedl zálesácký oddíl Malý zálesák, který jsme posléze rozdělili na chlapecký a dívčí oddíl. Dalo by se říct, že se nám v Praze ve volnočasovkách velice dařilo. Bohužel, nic netrvá věčně, také i nám docházely stále menší dotace a granty, a také jsem musel z rodinných důvodů odejít a svoji veškerou volnočasovou činnost postupně ukončit. Tedy v roce 2004/2005. Následně jsem odjel, v rámci zahraniční charitativní organizace, na dlouho dobu do Ruska a celé naše občanské sdružené zaniká.

Čemu se věnujete právě teď ?
Nyní – po letech je naším zájmem se k volnočasovkám vrátit, a to ve městě Plzeň. Jsme zastřešení Asociaci turistických oddílů mládeže v ČR, (A-Tom ), naším cílem je nejprve založit „a rozjet“ dobrodružný oddíl „Malý zálesák“ a snad i poté činnost opět postupně rozšiřovat. Jenže – vše je především o zázemí.

Jakou konkrétní náplň má činnost oddílu ?
Mnoho o našem oddíle uvádíme na našem webu „http://zalesackyoddil.webnode.cz/“, kde máme přiložený i Náborový časopis,  opět nabízíme dětem, ale i jejich rodičům, úžasnou možnost podnikat velká dobrodružství, tábořit, hrát napínavé a veselé hry, smát se a radovat se z života. Děti u nás budou opět účelně využívat svůj volný čas, učí se samostatnosti, spolupráci s kolektivem, postupně si vytváří prostředí pro spravedlnost, odpovědnost, přátelství a schopnost pomoci druhým. Je naším zájmem být výchovným oddílem, který se společně s rodiči a školou snaží kladně působit na dítě a vychovat z něho dobrého člověka.

Mají děti o oddíl zájem ?
Povedlo se nám v Plzni uspořádat několik prezentačních akcí, představili jsme naši činnost, zahráli hry, něco si vyrobili a rozdali naše propagačky. Ano, o naši činnost mezi dětmi v Plzni je zájem.

Kde sídlíte ?
Nikdo z nás netušil, jakým problémům, a především nezájmu ze strany volnočasových organizací, budeme čelit. Jsme dosud bez zázemí, čemuž se dá těžko věřit, zvláště v tak velkém městě, jako je Plzeň.  A také na CVVZ (celostátní velká výměna zkušenosti), konané v roce 2014, se nám těžce dařilo vysvětlovat naše potíže s klubovnou. Takže máme zálesáka bez zázemí.

Kde všude jste se snažili podporu získat ?
Pochopitelně jsme se nejdříve obrátili na Střediska volného času (SVČ), kde sice o nás měli zájem a nabízeli zázemí, dokonce i zastřešení, ale bohužel – ze strany Plzeňské Krajské rady dětí a mládeže máme od samého počátku našeho působení v Plzni neskutečné problémy. Abychom mohli s dětmi v SVČ konečně pracovat, museli bychom splňovat nesplnitelné podmínky, čímž nám byl dán na vědomí jasný nezájem o naši nabízenou činnost ve střediscích SVČ. Třeba - nepoužívat šatnu dětí, tedy - děti se sice můžou dostavit do svého oddílu - do vyčleněné školní třídy, ovšem pouze mimo školní šatnu. Odložení bot v u učeném místě.  Za krádež bot škola neručí ! Boty do třídy si děti vzít nesmí, ani když si je  ponesou. Ve třídě nesmíme věšet žádnou nástěnku, "naučný" plakátek a nic podobného ani v malém provedení. Žádné skladování oddílových věcí, tedy ani rukodělek, které si děti během oddílové schůzky nedodělají....

Takže jste vůbec „zálesáka“ v Plzni nezahájili ?
Ale ano, chvíli jsme pobývali v soukromém DDM, ale z důvodu vysokých finančních podmínek jsme museli zálesáka ukončit. Co se týče ZŠ, některé sice jsou schopny nám pronajmout třídu, ale za tak nehorázných finančních podmínek, že si každý snad myslí, jak jsou dobrovolné volnočasovky ziskové, bohaté na dary, sponzorství, granty a dotace. Mimochodem – naprostým nedávným fiaskem byla pro nás jistá ZŠ, kde nám dokonce umožnili udělat si mezi dětmi klasický nábor dětí (jediná základní škola v Plzni !). Získali jsme spoustu dětí, a poté museli rodičům vysvětlovat, jakým způsobem jsme byli následně paní ředitelkou doslova „zaříznutí“, a bohužel – předem jsme od ZŠ žádali jasné a pevné podmínky, ty byly ústně dohodnuty, po náboru je však vedení školy změnilo. Tedy – naše takzvaná „normální činnost“ s pobytem v přírodě, se spoustou pozitivních vlivů. Ano – mít ve své činnosti atraktivní sporty, máme šanci ! Jenže – je pěkné, co se děti třeba na fotbale naučí, ale do života jim to to stejně k ničemu nebude. Oslovovali jsme dětské organizace, školy, ale i malé neziskovky. Z jejich strany nám ve dvou případech rádi poskytli prostřednictvím nájmu pro naši činnost prostor, ovšem pro činnost s dětmi naprosto nevyhovující – a opět za přemrštěnou cenu. Abychom byli v obraze – dosud jsme se setkávali s cenovou relaci kolem 140,- až 160,- Kč na hodinu. Takže si umíte představit, kolik bychom museli po dětech chtít, abychom mohli „Malého zálesáka“ konečně „znova“ založit a scházet se 2x týdně.  A to nezapočítávám náklady za materiály pro oddílovou činnost. A vůbec – tahle přehnaná komerčnost mne už unavuje a přestala mne zajímat. Především – rodičům mne už nebaví neustále sdělovat a vysvětlovat, že dosud nemáme „kde být“. Navíc – celá tato věc je už pro nás trapnost a zoufalost.

V Plzni jste to tedy vzdali - zkusíte to jinde ?
Kamarádka, která tolik chtěla vést Dívčí oddíl „Malých zálesáků“, se vrátila ke Skautům. Kolega už má také „všeho plné zuby,“ takže asi už zůstávám sám. I já jsem už rezignoval, teď už mám jen přání „něco dokázat“. Po pracovní stránce jsem v Plzni, ale asi se brzy vrátím do Prahy. Tam snad se zálesák uchytí, navíc – je zájem o dobrovolníky při práci s dětmi a mládeži. S podobným zájmem jsem se v Plzni také nesetkal. Pokoušeli jsme se svoje dobrovolnictví nabídnout přes plzeňskou neziskovku, která dobrovolnictví zprostředkovává, ovšem… není zájem ! Tedy, pokud nejde o doučování dětí. Chtěli jsme se věnovat dětem z nižších sociálních vrstev, třeba v Plzni je ubytovna pro matky s dětmi, děti tam negativním způsobem tráví svůj volný čas, ale žádná „dobrovolnická“ neziskovka se nás nechce v této věci ujmout. Takže, pokud jde nyní o mne, rád uvítám nabídky především z Prahy.