Den otevřených dveří ACORUSu – domácí násilí očima dítěte

Den otevřených dveří ACORUSu – domácí násilí očima dítěte

Jednou z nejrozšířenějších forem porušování lidských práv je násilí na ženách. Podle Světové zdravotnické organizace má 35 % žen zkušenost s nějakou formou fyzického násilí, nejčastěji ze strany svého partnera. Tuto skutečnost připomíná Mezinárodní den proti násilí na ženách, vyhlášený OSN na 25. listopadu. V souvislosti s Mezinárodním dnem proti násilí na ženách se 25.11 2014 konal v prostorách poradny občanského sdružení ACORUS v Dělnické 12, Praze 7 Den otevřených dveří ACORUSu. Domácí násilí, které zažívá mnoho žen, se nevyhne ani jejich dětem, které jsou v roli svědků nebo v roli obětí. Z tohoto důvodu byl Den otevřených dveří ACPRUSu věnován tématu Domácí násilí očima dítěte.

Dopady domácího násilí na dítě

Děti, které musely žít v prostředí domácího násilí, neznají dětskou bezstarostnost, žijí v dlouhodobém stresu a strachu o zdraví a život svůj i svých blízkých. Tyto negativní prožitky přinášejí dlouhodobé dopady na jejich chování, prožívání, emoční stabilitu, sociální dovednosti, školní úspěšnost, vztahy s vrstevníky i jejich budoucí partnerské vztahy. Mezi ně patří ztráta základního pocitu jistoty a bezpečí, nedůvěra okolí, zvýšená potřeba kontroly situace, intenzivní pocity úzkosti, deprese, potíže s regulací a vyjadřováním, pojmenováním, pocit odlišnosti, izolace, viny a bezmoci. Mnohdy nechybí ani posttraumatické stresové poruchy, jako je flashback (záblesk minulosti, při kterém se člověk chová tak, jakoby se v minulosti prožitá situace či nepříjemná událost znovu opakovala), disociaci (rozštěpení), zvýšenou dráždivost, regresivní chování, poruchy spánku a příjmu potravy, potíže s koncentrací, nepřiměřená ostražitost, snížené nebo kompenzované sebevědomí, potíže s hledáním pozitivní identity, ambivalentní vztahy k oběma rodičům, reakce, které vznikly v důsledku zážitků extrémního stresu a které jsou pro okolí nepochopitelné, snížená imunita a častá nemocnost na možném psychosomatickém podkladě. Tyto děti se také musí vyrovnat s některými specifickými situacemi, mezi které patří svědectví domácího násilí mezi rodiči, verbální i fyzické útoky, zaměřené přímo na ně, rozchod, rozvod rodičů, zážitky nadlimitního ohrožení zdraví, integrity své nebo svých rodičů, poničené v širší rodině, snížené rodičovské kompetence obou rodičů, změna prostředí, ztráta domova, kamarádů, domácích zvířat a často i změna školy. Kromě toho se musí naučit běžnému jednání mezi lidmi, mezi které nepatří agresivní, mocenské a manipulativní způsoby řešení situací, kterých byly svědky.

Zásady bezpečné komunikace s těmito dětmi

„Děti, které musely žít v prostředí domácího násilí, přicházejí k nám traumatizované, je třeba s nimi hovořit tak, abychom se dozvěděly potřebné informace, které jsou nezbytné k tomu, abychom mohly s nimi správně pracovat a zároveň abychom tyto děti ještě více nezranili. Nikdy jim neříkáme, že jeden z rodičů je špatný, ale že je špatné jeho jednání,“ vysvětluje mi jedna z terapeutek občanského sdružení ACORUS. Mezi další zásady bezpečné komunikace s těmito dětmi patří např. vytvoření klidné, bezpečné atmosféry, prostředí, snížení stresu na minimum, vysvětlení dětem, co se bude dále dít s jejich výpověďmi, vždy předvídatelné jednání a chování, respektovat emoční věk dětí, který může být odlišný od jejich kalendářního věku respektovat jejich obranné mechanizmy, pozitivní orientace, vedení rozhovoru se zaměřuje na to, co funguje, co děti posiluje, kladení co nejvíce otevřených otázek, vyhýbat se sugestivním otázkám, vyjadřovat porozumění pro pocity dětí a zrcadlit je zpět, nevést rozhovor s dětmi jako s dospělými, nezvyšovat pocit jejich viny otázkami typu „proč?“, nevnucovat dětem ani jejich matkám vlastní řešení, ale podpořit je v hledání jejich řešení.

Cíle terapie

Cílem terapie je obnovení základního pocitu jistoty, bezpečí, schopnost pracovat s emocemi (rozpoznání, ventilace, regulace), zvýšit citlivost k vnitřním a vnějším impulsům, pozitivní zkušenosti v mezilidských vztazích, vyrovnání se s následky prožitých traumatických situací, podpora při adaptaci na nové prostředí a rodinnou situaci, posílení zdrojů (toho, co dítě umí, co ho baví, v čem je dobré, kde bere sílu), renovace vztahů s matkou, podpora při budování pozitivní identity dítěte, směřování od destrukci ke konstruktivitě, nalezení bezpečné vrstevnické skupiny, ve které zažije dítě přijetí a úspěch, získávání evidence skutečných potřeb dítěte. „K cílům terapie patří také zbavení se špatných vzorců chování a jejich nahrazení správnými, aby si matka nenašla nového násilníka a také aby budoucími partnery jejich dětí nebyli násilníci“, doplňuje jedna z terapeutek občanského sdružení ACORUS. A dodává: „týrané ženy nejprve chodí k nám do poradny, mnohdy pobytu v azylovém domě přechází mnoho jejich návštěv. Pro tyto ženy není jednoduché odpoutat se od partnera, který je týrá. Samozřejmě, že se jim týrání nelíbí, avšak jednání partnera není jen týrání, jeho jednání je cyklické, střídá se v něm období lásky, pozornosti, např. kupování květin, dárků, projevování něžností, období týrání a období omluv a planých slibů, že se to už nebude opakovat. Díky tomuto jednání mají ženy pocit, že si týrání zaslouží, že je to jejich vina, že partnera vyprovokovaly. Úzkostlivě analyzují své jednání, kterým podle nich vyprovokovaly svého partnera k násilí, např. že mu špatně ohřály jídlo nebo vyžehlily košili a budou se snažit, aby jídlo bylo ohřáté přesně podle přání partnera, aby košile byla co nejpečlivěji vyžehlená, apod. Během těchto cyklů dochází ke stupňování násilí a k omezování ženy, partner se jí snaží zcela izolovat, což si žena mnohdy mylně vysvětluje jako projev velké lásky, že jí její partner chce mít jen pro sebe.“

Techniky terapie

Občanské sdružení ACORUS provádí terapii samostatně s dětmi, samostatně s jejich matkami a společnou terapii s matkami i dětmi. Na začátku se vypracuje dotazník a vyhodnocovací mapa, obojí slouží k informaci o tom, jak s daným dítětem pracovat. Mezi používané techniky patří scénotest, sandplay therapy i arteterapie.

Na Dni otevřených dveří občanského sdružení ACORUS byla odborně komentovaná výstava, která seznamovala s používanými technikami. Pro všechny techniky je společné, že se komunikuje s dítětem pomocí pohádek, příběhů, postaviček. Techniky probíhají formou hry, pracuje se také s projektivními kartami Doxit. Dítě si podle zvoleného tématu vybere karty a terapeutka hovoří s dítětem o obrázcích na kartách, co pro dítě znamenají. Podobná technika je i scénotest. Při něm si dítě vybere předměty a poskládá je, vytváří tzv. scénu, terapeutka hovoří s dítětem o scéně, kterou dítě vytvořilo, co pro něho znamená, o jednotlivých předmětech, postavičkách. U techniky sandplay therapy dítě tvoří okolí z hlíny nebo písku a přidává do něho různé postavičky. Terapeutka hovoří s dítětem o tom, co vytvořilo, o postavičkách. Jedna z terapeutek ACORUSu mi více přibližuje tuto techniku, „například Honzík si vybere postavičku hokejisty a hada, kterého umístí kolem hokejisty. Bavím se s Honzíkem o hokejistovi, co dělá, jaké má problémy, přičemž postavička hokejisty symbolizuje, představuje Honzíka. Bavím se s Honzíkem o tom, co dělá ten had, který je umístěný kolem hokejisty, zda ho chrání nebo naopak obkličuje, ohrožuje. Honzíkovi se snadno mluví o postavičce hokejisty, zatímco o sobě by nebyl schopen mluvit a ještě by ho to zranilo.“ Velmi podobná technika je technika silového zvířete. Úkolem dítěte je vymodelovat zvíře, plaza nebo ptáka, který ho posiluje a terapeutka se ptá dítěte, proč si vybral zrovna toto zvíře a co mu pozitivního toto zvíře přináší. Situace dítěte bývá vyjádřena také pomocí pohádek.

Komentovaná výstava obrázků dětí byla ukázkou další techniky, arteterapie. Mezi tématy výstavy byl Projektivní příběh o ptačím hnízdě a bouři, Autoportrét, Domov a Ostrov rodiny, kde se jednalo o vztahovou diagnostiku dle PhDr. Rigra. Projektivní příběh o ptačím hnízdě a bouři symbolizuje dítě a jeho rodinné prostředí, terapeutka s dítětem hovoří o mláděti, jak se mu daří, jak bude řešit svoji situaci, apod. Domov a Ostrov rodiny informují terapeutku o tom, jak dítě vnímá své rodinné prostředí. V obrázcích na téma Autoportrét dítě zobrazuje postavu, se kterou se ztotožňuje. Například dítě, které se cítí bezradné, bezmocné, nešťastné se zobrazí jako známý kouzelník Harry Potter, který skvěle ovládá kouzla a pomocí nich řeší neřešitelné situace. Jedna z terapeutek mi prozradila, že se jedná o kompenzaci, tedy o způsob, jak se dítě vypořádává se svými pocity, svojí situací.

Násilí na ženách se stále stupňuje

„Násilí páchané na ženách se stále stupňuje, vím to ze zkušeností,“ říká ředitelka občanského sdružení ACORUS Mgr. Zdena Zuzana Bednářová a dodává: „když jsme před 17 ti lety začínali, domácí násilí bylo, většinou se jednalo o nějakou tu facku a rány pěstí. V současné době se však jedná o systematické brutální fyzické i psychické týrání. To, co slyšíme od našich klientek je hrozné, to je mučení, mě to připadá, že agresoři májí radost, požitek, uspokojení z pohledu na utrpení svých obětí.“ Uvědomuji si, že tyto oběti potřebují komplexní pomoc, v ACORUSu jí mají, kolik je občanských sdružení, které pomáhají obětem domácího násilí jako ACORUS? Ptám se na to ředitelky občanského sdružení ACORUS. „ Máte pravdu, organizací, které poskytují obětem domácího násilí komplexní pomoc jako my, je velmi málo a počet obětí je velký.“ A dodává: „tyto ženy k nám přicházejí bez prostředků, mnohé z nich potřebují kromě pomoci právníků, psychologů, pedagogů, materiální pomoci včetně ubytování a vyřízení sociálních dávek také pomoc s hledáním práce. A přitom tyto ženy mnohdy nejsou nejmladší. Je to těžké, zvláště když tyto týrané ženy mají nízké sebevědomí a mylný pocit, že si nezaslouží mít dobrého partnera a dobrou práci. Ženy, které vyrůstaly v rodinách, kde nebylo domácí násilí, jsou schopné ho brzy poznat a tím také brzy vyřešit svoji situaci.“ Na závěr se ptám paní ředitelky ACORUSu, zda se může podělit s návštěvníky www.budupomahat.cz o nějaký pozitivní zážitek ze své praxe, co se podařilo, z čeho má radost. „ Přišla k nám klientka paní Jana, která několik let snášela spolu se svými dětmi systematické brutální fyzické i psychické násilí ze strany svého manžela. Během týrání přišla také o zuby, které jí její manžel vyrazil. Byla psychicky na dně. Mám velkou radost, že se nám podařilo jí celkově postavit na vlastní nohy. Mám velkou radost, že se paní Jana i její děti zotavily z následků týrání. Sehnali jsme také sponzory, kteří zaplatili paní Janě zuby, jedním z nich je Daniela Peštová a druhým je společnost Avon. Díky našim právníkům byl manžel paní Jany nejen odsouzen nepodmíněně k sedmi letům trestu za týrání svěřených osob, ale také k náhradě škody ve výši 180.000,- Kč, kterou způsobil paní Janě na zdraví i majetku.“

Stručně o občanském sdružení ACORUS

Občanské sdružení ACORUS již 17 let pomáhá ženám a jejich dětem, které se staly oběťmi domácího násilí. Poskytuje jim komplexní pomoc, v rámci které mohou využít zdarma a anonymně služeb ambulantní poradny, kde je jim poskytnuto sociálně-právní a psychologické poradenství, psychoterapie a právní informace. Občanské sdružení ACORUS provozuje také azylový dům na neveřejné adrese, kam je možné se dovolat na nonstop krizovou linku č. 283 892 772. Po až ročním pobytu v azylovém domě se mohou některé klientky ubytovat v bytech následné pomoci. V případě náhlé vyhrocené krizové situace mohou týrané ženy i s dětmi využít krizová lůžka. V současné době občanské sdružení ACORUS připravuje projekt otevření nového centra komplexní pomoci dětem ohroženým domácím násilím, které by mělo začít fungovat příští rok v Praze. Více informací o občanském sdružení ACORUS, jeho činnosti i o tom, jak ho podpořit je možné najít na webových stránkách http://www.acorus.cz/cz/o-nas/poslani.html.

Autorka: Evžena Janovská