Bariéry
Rozhodnutí "Já budu pomáhat" je na každém z nás. A možná by stačilo si vzpomenout, že jsme se s touhou pomáhat narodili a že "pomáhat" přináší radost oběma stranám.
Někdy přemýšlím o tom, zda jsou více na překážku reálné bariéry, které potká člověk s handicapem na ulici anebo ty v nás. Za jednu z podstatných bariér považuji ostych. Prostě nevíme, jak na to. Chceme pomoci a tak se vrháme na člověka s bílou holí a začneme ho vláčet přes ulici anebo raději děláme, že ho nevidíme, protože se stydíme přijít k němu, pozdravit a zeptat se, zda mu můžeme být nějak užiteční, zda mu můžeme pomoci. Nevíme, jak se chovat k lidem s handicapem. Ona se nějak z našeho života vytratila komunikativnost obecně. Procházíme životem s klapkami na očích a každý si hledíme svého. A zapomněli jsme, že jsme se narodili s přirozenou touhou pomáhat – pamatujete si, s jakou radostí Vám pomáhaly Vaše děti, když byly úplně malinké? Jak byly šťastné, když jste jim to dovolili… A jak se rozzářily, když jste jim poděkovali za pomoc. Pomáhání přináší radost oběma stranám. Rozvzpomeňte si na ten pocit.
A jestli je Vaší skutečnou překážkou jen to, že nevíte, jak na to, určitě Vám pomůže desatero rad z kampaně Chodící lidé (www.chodicilide.cz/vite-ze/desatero). Tady najdete opravdu mnoho užitečných informací.
Pokud chcete vědět víc, velmi hezký film (youtu.be/z_HQfK8A4fA) natočilo občanské sdružení Asistence (www.asistence.org/). Je to sice manuál pro osobní asistenty, ale myslím, že je zajímavý a inspirující i pro veřejnost. Pokud nejste příznivci videa, pak zde najdete i manuál grafický (www.asistence.org/manual.pdf).
Máme tedy pohromadě návod a můžeme si říct: „Já budu pomáhat.“
