Aukce pro Alenky

  • 29. 06. 2018
Aukce pro Alenky

Fotograf Honza Kvarda má za sebou mnoho charitativních projektů – hlavně kalendářů, ale charitativní aukci dělá poprvé. Fotil třeba kalendář Není ticho jako ticho pro Asociaci organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel, Dej pac pro HOME4PETS a letos už druhý kalendář ve spolupráci s BuduPomahat.cz
 

Proč ses rozhodl, že podpoříš organizaci ALEN – sdružení žen, z.s.?
Obecně mám k ženám (k těm ve zralém věku i k těm mladším) velmi pozitivní vztah. Mám rád veselé ženy, přátelské ženy a ženy bojovnice. A to jsou Alenky. Alenky jsou příjemné dámy, které si ochotně vzájemně pomáhají radou či skutkem. Podělí se o svou bolest, ale i radost a zkušenosti s vítězstvím nad onemocněním. Když jsem do toho velmi přátelského kolektivu žen přišel, došlo mi, že život může být krásný v každém věku i po tomto onemocnění. Nepoznáte na nich, co mají za sebou. V tom jsou velice inspirativní.

Jak ses k Alenkám dostal?
Než jsem Alenkám poslal svou nabídku ohledně dobročinné aukce, tak jsem s nimi rok komunikovat jako koordinátor projektu Asociace veřejně prospěšných organizací ČR. Takže jsem měl přehled o tom, jakým způsobem naplňují své poslaní a jak to u nich funguje. Další věc je, že je to organizace ověřená. Je to jedna z organizací, která prošla komplexním hodnocení a má tzv. Značku spolehlivosti, takže díky tomu vím, že se jedná o organizaci, která řádně hospodaří se svěřenými prostředky.


Co pro Alenky chystáš?
Bude výstava s názvem Portréty pro Alenky. Ta se uskuteční v Týnské literární kavárně. Tam trefí všichni, protože je to pár kroků ze Staromáku. Černobílé portrétní fotografie budou k vidění v kavárně od srpna do 6. září.  Ten termín 6. září je důležitý, protože v šest hodin se budou fotografie dražit a výtěžek bude celý věnován organizaci Alen – sdružení žen, z.s.  Budou tam sympatické Alenky, hudební vystoupení, něco dobrého k zakousnutí a lehce nervózní autor projektu.

Kdo se stal tváří projektu?
Od března se setkávám se samými zajímavými lidmi, které jsem vždycky chtěl potkat, fotit a povídat si s nimi. Mám radost z toho, že se zapojilo tolik úžasných lidi ať z kultury, hudebního průmyslu, jsou tam i sportovci a modelky. Velkou radost mám třeba z herce Petra Nárožného nebo Rudolfa Hrušínského, skvělé herečky a dabérky Valérie Zawadské, herečky Markéty Hrubešové nebo Nely Boudové. Zúčastnily se i hvězdy populární z televizní soutěže Tvoje tvář má známý hlas – Roman Vojtek, Berenika Kohoutová nebo Aneta Krejčíková. A další a další…



Jak se ti povedlo oslovit známé osobnosti?
Seznámil jsem je s účelem a mnoho osobností se s radostí zapojilo. Mám radost, že to oslovilo i veřejně známé muže. Jsou to samí sympaťáci.

Odmítl někdo focení?
Samozřejmě. Ale bylo to z pochopitelných důvodů. Někteří mi i volali zpátky: „Omlouváme se, ale pan XY (doplňte si velkou hvězdu) je hlavní tváří a patronem nadačního fondu XY, tak jsme se rozhodli, že Vaši nabídku nepřijmeme.“

Podle jakého klíče jsi vybíral známé osobnosti?
Chtěl jsem z focení vždy odcházet s příjemným pocitem. Proto jsem vybíral hlavně srdcem. Např.: Někde jsem slyšel písničku I Have No Inspiration, moc se mi líbila, zjistil jsem, že to je sympatický kluk zpívající anglicky, tak byl osloven Thom Artway. Stejně tak miluju tvorbu Elis Mraz, proto jsem i Elišku požádal, aby byla součástí tohoto projektu. To jsou zástupci nové hudební generace. Ale pří výběru jsem byl ovlivněn i rodiči, kteří poslouchají Katapult … Volba byla jasná, oslovil jsem Oldu Říhu. Rád bych jmenoval všechny, ale zapojilo se více než 30 osobností. S kompletním seznamem vás brzo seznámím.

Jak si k fotografiím přistoupil?
Letos jsem dal modelům svobodu. Osobnosti jsou na fotkách zobrazeny v takovém „světle“, v jakém chtěly být. Nerad fotím fingované portréty, u kterých musím modelům říkat, jak se mají tvářit apod. Většinou si fotografovaní sami určili, v jakém stylu to chtějí, kde budou foceni, co budou mít na sobě, zda chtějí vizážistku apod. Chtěl jsem, aby to pro ně bylo přirozené a zároveň příjemné. Většina snímků vznikla v exteriéru, v přirozeném prostředí portrétovaného, ale fotilo se i v ateliéru. Snažil jsem se vytvořit snímek, který by vypovídal o charakteru zobrazovaného člověka. Samozřejmě, že jsem podobu portrétu někdy ovlivnil. Třeba tehdy, když jsem herečce Patricii Solaříkové přinesl do parku obřího plyšového medvěda (dala mu jméno Forrest), abych uvolnil atmosféru.

Překvapilo tě nějaké focení?
Byl jsem překvapen, že mnoho hereček odmítlo idealizovaný portrét, kde by byly zobrazeny tak, jak je známé třeba z titulní strany časopisu. Třeba herečku Terezu Bebarovou, známou ze seriálu Ulice, jsem nejprve fotografoval nenalíčenou a následně během toho, co se líčila před představením. Často jsem během focení slyšel: „Fotky neretušujte. Chci to přirozené“. Ale jak říkám, každý k tomu přistoupil po svém, takže nabídka fotografií bude opravdu pestrá. Někdy se to bez vizážistek neobešlo. Děkuji holkám vizážistkám – Kristýna Rázková, Helena Turková a Klára Jakabová.