Inspirujte
Se spuštěním nového webu jsme se také rozhodli vyzvat Vás ke spolupráci. Proto chceme Vás, kteří již máte s pomáháním své zkušenosti, poprosit: Inspirujte nás. Inspirujte čtenáře k podpoře neziskových organizací a napište nám krátký příběh na téma "Jak jsem začal pomáhat". Román to určitě být nemusí, délka příspěvku by neměla přesáhnout 500 slov.
Přivedl Vás k pomáhání kamarád? Nebo Vás vyslala firma? Měl jste pocit, že chcete něco dělat pro jiné? Zkusil jste to jednou a zjistil, že to je pro Vás něčím přínosné? Proč je podle Vás dobré pomáhat jiným? Co Vám to dává? Inspirujte nás, zaujměte nás a pomozte nám ukázat smysl pomoci :)
Své příspěvky můžete posílat už teď na mail: budupomahat@budupomahat.cz (v příloze ve wordu), do předmětu uveďte "Jak jsem začal pomáhat". Nezapomeňte do záhlaví příspěvku uvést jméno a věk. A na závěr prosím uveďte, zda souhlasíte či nesouhlasíte s případným zveřejněním Vašeho příběhu.
Příběh paní Marcely Rebernakové začíná narozením jejího vytouženého dítěte. Je v mnohém podobný příběhům jiných maminek, kterým se narodí dítě s handicapem a přece je výjimečný. Marcela se stará nejen o svého syna, ale pomáhá i jiným maminkám. Výrazným způsobem se zasadila o pozitivní vývoj v posuzování míry postižení dětí s autismem, neváhá kdykoliv a kdekoliv veřejně vystoupit a problémy spojené s tímto postižením prezentovat, založila i neziskovou organizaci ProPAS, která sdružuje rodiny s postiženým dítětem. Vše, co dělá pro ostatní, dělá bez nároku na jakoukoliv odměnu, pomoc jiným považuje za samozřejmou: www.budupomahat.cz/clanky/popirala-jsem-fakta-a-verila-v-zazrak
Jak jsem potkala neziskovky
Nevím, kolik se toho teď ve škole učí o neziskových organizacích a vůbec si nepamatuju, že bych někdy o nich v době školní docházky mých synů slyšela. Já osobně jsem o nich věděla jen to, že nejsou zřízeny za účelem zisku. Trochu málo. Ani v mém okolí nebyl nikdo, kdo by někdy vyprávěl o tom, že pracuje pro nějakou neziskovku, případně že využívá jejích služeb. Až jednou…
Bylo to v době, kdy jsem pracovala jako kameraman a točili jsme reportáže pro pozitivní zpravodajství. Krásná práce to byla. Vyhledávali jsme informace o tom, co se kde pozitivního pro lidi udělalo a jeli jsme o tom něco natočit. A tak jsme objevili i Komunitní centrum Motýlek. Je to nejen mateřské centrum v Praze 9, ale také centrum denních služeb pro děti se zdravotním postižením. Tam jsem se poprvé setkala s lidmi, kteří s nadšením a ve velmi složitých podmínkách toho dělají tolik pro ostatní. A tak jsme začali objevovat neziskové organizace, pomalu jsme zjišťovali, co všechno to obnáší, jaké jsou formy, jaké podmínky existence a za jakých okolností. Dokud si na to člověk „nesáhne“ osobně, netuší… Na jedné straně ohromné nadšení a snaha pomáhat, na druhé straně neustálý boj s nedostatkem finančních prostředků.
Pozitivní zpravodajství skončilo, zřejmě lidé nemají zájem dozvídat se radostné zprávy. Mně ten přísun pozitivna ale začal podstatně chybět a tak jsem začala přemýšlet o tom, kde si ho opatřit. A pak jsem slyšela paní v rádiu, jak nabízí, že někomu pošle vzory na pletení, protože je jí líto je vyhodit a někomu by se ještě mohly hodit. Uvědomila jsem si, že i já jsem mnohokrát sháněla informace, kam bych mohla věnovat oblečení a hračky po dětech. A všechno se to spojilo. Došla jsem k závěru, že je potřeba, aby se o neziskovkách víc vědělo. Zavolala jsem paní ředitelce do Motýlka a nabídla jí zdarma natočení krátké videoprezentace. Zpočátku byla její reakce rozpačitá. Jak mi později vysvětlila, nevěřila tomu, že někdo chce něco udělat úplně zadarmo. A takhle to všechno začalo. Videoprezentace, které jsme dosud natočili, odvysílala Televize NOE, pravidelně je vysílá internetová televize občanského sdružení První krok, šíří se veřejně prostřednictvím sociálních sítí a snad aspoň někomu trochu přiblížily, co jsou neziskové organizace, proč jsou tady a jak je jejich existence důležitá pro mnoho lidí. Stále je ale málo lidí, kteří vědí, jak složité mají existenční podmínky a jak potřebují každou podanou ruku.
A tak chci všem doporučit – zkuste to také. Zkuste si najít svůj vlastní prostor, jak můžete neziskovkám pomoct. Věřte nebo nevěřte, přinese to radost především Vám. V neziskových organizacích lidé odvádějí neuvěřitelně mnoho velmi potřebné, užitečné a prospěšné práce. Je tam úplně jiná atmosféra, než kdekoliv jinde. Lidé pracují s nadšením, jsou vstřícní, ochotní a usměvaví, pomoc druhým se pro ně stala posláním. Takhle bych si představovala celou společnost. Z natáčení vždycky odjíždím nadšená a s dobitými baterkami. Strávit jeden den mezi takovými lidmi je nesmírně obohacující a dodává mi to hodně energie a chuti do života. Lidi pracující v neziskovém sektoru jsou obdivuhodní.
I Vy můžete svoji pomocnou ruku nabídnout. Stojí to za to. Minimálně můžete udělat to, že řeknete o tomto webu svým známým.
Hanka Kosová
Více si můžete přečíst zde: www.lidemezilidmi.cz/well-being/hanka-kosova-pomahame-tem-kteri-pomahaji-jinym
Mnohé se dozvíte z článku Radka Červinky www.budupomahat.cz/clanky/nevite-co-to-jsou-neziskovky.